Jak tě opěvati, vlasti moje?
Vždyť i v mluvě slovo nejsladší
vylíčiti všecky krásy tvoje
ani z povzdaleka nestačí.
Tak jsi krásna, že když slunko vzplane
a svým leskem zemi pozlatí,
nad tvým krajem nejdéle vždy stane,
těžko mu se s tebou žehnati.
Tak jsi slavna, že tě tvoje děti
v srdcích nosí jako vzácný skvost,
že tě stejně v lásce od staletí
chránit budou v šťastnou budoucnosť.
Tak jsi slavna, že nám každý kámen,
každá stopa země ze tvých lad
rozněcuje v srdcích lásky plamen
a nám dražší jesti nad poklad.
Tak jsi vznešena a tak jsi velka,
že ti žádná zem se nerovná:
v dobách útrap klidná trpitelka,
v dobách slávy mocná královna.