A nic mne více k písni nepohne,
ni krása noci lunou ozářené,
ni přívětivosť veselého dne,
nic, ani oko tvé s mým spřátelené!
Rozloučit mám se s vámi, luzné sny,
a navždy opustit ty vaše říše,
z nichž jímaly mou mysl čárovnou
vil krásných zpěvy — blaha plná číše!
V mrak hustý zahalen víc nemohu
prozříti okem jasným ve svět vzhůru,
zapět jak jindy píseň o bohu
a o přírodě, hvězd milostném kůru.