Nevděčný, ano odrodilý zdám tobě se býti,
Přísně že kárám své otčiny nevzdělanost.
Nad zlato, věř mi, že jest ano nad život otčina dražší,
U vděčnosti k ní Tobě neustupuji.
Vždyť ale často nožem lékař naše rány hojívá,
Často krutou trpká šťáva přemohla nemoc:
Proč by také moudrému nebývalo slušno a volno,
Rozmařilým hořkou kázati pravdu uším?
Balba nenasleduji; nezatáčímť na zlato léče,
Za smyšlená slova já hrsti nenastavuji.