Dí starý verš tak: „Jemu zasvětily
soch tři sta Athény“ — toť zvěst je celá.
A za ním černá dějin mha se stměla,
a dnes to nic — tak vše se ve hrob chýlí.
Jen dva ty verše z celé slávy zbyly,
a přec jí celá agora kdys vřela,
a před ním bozi skláněli svá čela,
jak stíny soch těch jejich záři skryly.
Co lidská sláva? Nečitelné jméno — —
Dá láska přítomnost nám aspoň věno,
dá zapomenutí nám víra zbožná;
Však budoucnost — — ó moře rozvlněné!
Zda historie maják svůj v něm sklene?
A na majáku čti ten nápis: … „Možná.“