Oč jsem prosil, Bůh mi dal,
milou přeupřímnou,
z pouhé lásky srdce by
rozdělila se mnou:
ach, to je vám dívčina
jako dobrá hodina!
Dám-li se do skákání,
hupky za mnou skáče;
uroním-li slzičku,
hned mi kvůli pláče:
ach, to je vám dívčina
jako dobrá hodina!
Jestliže ji požádám
někdy o hubičku —
říká: vem si třeba pět,
jsou tvoje, Jeníčku!
Ach, to je vám dívčina
jako dobrá hodina!
Ondyno jsme v poledne
pod lesíčkem stáli,
modráčkové oči se
sladce na mne smály:
ach, to je vám dívčina
jako dobrá hodina!
Já řku: hle, již měsíček
skryl se mezi mraky —
ona hned přisvědčila:
„A hvězdičky taky.“
Ach, to je vám dívčina
jako dobrá hodina!
Otčenášek v kostele
za mne odříkává,
a teprva zdrávasek
pro sebe nechává:
ach, to je vám dívčina
jako dobrá hodina!
Nech moje štěstí mine,
kudy noha kráčí;
nech mi v poli se rodí
trní a bodláčí:
opustím-li dívčinu
jako dobrou hodinu!