Divoká kačena

Kačena divoká

letěla s vysoka,

přišel na ni střelec,

střelil ji do boka.

Urazil jí křídlo

a pravou nožičku,

smutně zaplakala,

padla na vodičku.

»Ach Bože můj milý!

Už jsem dolítala,

už jsem těch svých dětí

tady zanechala!

Moje drobné děti

nedělají škody,

plynou po Dunaji,

napijou se vody.«