„Půjdeme dítě dnes
v panský les;
myslivec nám dovolil
v zeleném doubí
sbírat houby;
Bůh je chudým udělil.“
Dí dcerušce vdova.
Dítě zaplesá
slyšíc její slova;
poprvé jde do lesa.
Tam jí ukazuje matka
hřiby, smrže a kuřátka,
houby chutné a zdravé
hnědé, žluté, bělavé.
S matkou spolu dítě hledá,
a hned muchomůrku zvedá.
„Hle, matičko, houba ta
krásná je, kropenatá!“
Zvolá dítě potěšené;
matka praví nezkušené:
„Šálí tebe pěkná tvář,
houba ta — jedovatá
líčený je lhář.“