Mezi hroby dva se červi potkali.
„Odkud, bratře?“ - „Z lebky básníkovy.“
„Toť nám bratr, co tam viděl, poví."
„Pouhý mozek - pranic krásného. -
Odkud ty?“ - „Já z lebky učencovy;
nezbylo i tu nic jasného.“
„Myslím, bratře, že ti géniové
jsou jak ona pod sklenicí svíce;
posvítí-li jiným se tmou brojícím,
nezbyde jí samé nic pak více.“