Že za les jel jsem ku své dívce,
to otec starý nevěděl,
prach na roušce a na brůničce
však tajemství mé pověděl.
Ó nekárej mě, otče starý,
dnes přivezu svou nevěstu,
hle, hrabe již můj koník jarý,
dej požehnání na cestu!
Když o půlnoci jsem se vrátil,
tu starý otec ještě bděl,
byl modlitbou si chvíli krátil,
teď v ústrety mi k vratům spěl.
A tázal se: Kdo nocí temnou
ti, svítil synu na cesty?
— Dvě jasné hvězdy jely se mnou,
dvé zlatých zraků nevěsty!