Mnohým temným vzdechem vyprovázen
Mizí dlouho milovaný sad,
A kde šíří dub svůj valný chlad,
Zůstane kout jeden neobsazen.
A kdykoli les je jitrem zmlazen,
Mnohdy zjev ozáří stromův řad,
Pod dubem pak mnohdy šeptne snad
— Kam se poděl ten pošmúrný blázen?
Ten se v hory divé ponoří,
On po skalí i po hvozdech těká,
S hlukem jasných proudův hovoří:
Jakás k cíli touha dlouhověká
Stíhá jej přes drsná pohoří,
A duch sladkého se portu leká!!