Kytice z národních písní moravských — Sirota (2)

Dyž já si zpomenu

na svého tatíčka,

slzy mě polejú,

nevidím chodníčka.

Dyž já si zpomenu

na svoju maměnku,

slzy mě polejú

iďa na travěnku.

Zhůru ke kerchovu

cestička dlážená,

tam je má mamička

na něm pochovaná.

Zhůru ke kerchovu

dlážený chodníček,

tam je pochovaný

můj dobrý tatíček.

Kerchove, kerchove,

ohrado zelená,

už sem na tě vseła

své drahé semena.

Hrobaři, hrobaři,

hłuboko sázíte,

předrahé semena,

nikdá nescházíte.

Mamulko, mamulko,

hłuboko ste lehli,

své ubohé dcery

k místu nepřivedli.

Tatíčku, tatíčku,

v hrobě jako v kleci,

mně ubohé dceři

ubližujú všecí.