Což, Loretánské zvonky,
vám v srdce nemůž' tíseň,
že vždy jste pohotově
svou zapět sladkou píseň?
Již v srdéčku mém mladém
se někdy bolesť chvěla,
když stará vaše srdce
zas s chutí novou pěla!
— — —
Dřív více písní znaly
ty Loretánské zvony,
teď jenom jednu zvoní
a brzo bude po ní.
Už jednotvarným zvukem
se mdle teď pouspává —
tak se to srdci stává,
když k smrti doklepává.
Co dítě jsem je slýchal
ty Loretánské zvuky
a srdéčko mé chtělo
v svět šírý nést své tluky.
Co muž je nyní slyším
a k prsoum jsem si sáhnul —
rád bych to velké srdce
zas ve srdéčko stáhnul!