Starý lese, dobrý druhu,
věrný příteli,
bývali jsme každým jarem
spolu veseli!
Teď tvůj starý, dobrý známý
v dáli vzpomíná,
že zas ve tvých síních tmavých
jaro začíná.
Že již vesna na větvice
lístky vykládá,
zpěváků že k tobě táhne
celá armáda.
Chodíval jsem každým jarem
k dovádivým hrám,
jenom letos v mlžné dálce
toužím — vzpomínám…
Vím, že v mechu při muzice
srnky skotačí,
ale mně je v samotě
nějak ku pláči.
Vím, že se již rozproudilo
jarní veselí…
vzpomínáš-li také na mne,
lese — příteli?!