Co je mně do světa,
do světa celého,
jen když já k sobě mám
miláčka věrného.
Dobře se mu leží,
kdo sám si ustele;
čemuž mně bráníte
v lásce, vy přátelé?
To jsou mi přátelé!
Sypají, kde mohou —
hořec mi do duše,
peluňku do srdce.
K horám se podívám,
půjdu na půdičku,
jede-li můj milý
na vraném koníčku.
Jede po háječku,
z křoví poskakuje,
jako ta potápka,
co pod vodou pluje.
Vyjíždí z ouvozu,
skáče po ouhoru;
jaké to toužení
po mém potěšení!
Chvílku si potoužím,
chvílku postěžuju,
s milým se potěším,
zas vesela budu.