Jak plamen chrámu zlaté štíty svírá,
a tisíc ramen ve výš šlehá jeho,
tak v záři na nás paměť Tvoje zírá,
jsouc plna podnes jasu nádherného.
A slza radosti se v oko vtírá,
že slavným synem národa byl’s svého,
když nevzplanula ještě hněvu síra,
by došla cíle práva kýženého.
Dnes žiješ v nás všech jako za Pétita,
když na École Jsi pratique v zanícení
nám v odkaz poslal zvláštní vekloubení.
A když Jsi hlavu v znavenou dlaň skládal,
a boj se s děsnou hrůzou v Paříž vkrádal.
odešel’s v temna věčně lidem skrytá.