Když Čechů bouřný ve slzách rok minul
a zčeřené se vlny utišily,
již tehdá světovým Jsi jménem slynul
a práce Tvoje jasně zazářily.
A padesátý rok když světu kynul,
tu z Vídně k nám se Čechům uchýlili,
bys v trojici krajanů slavných splynul,
již slávu naši světem rozšířili.
A zlaté paprsky Tvé slunce slalo,
ač vzdálen tělem drahé od otčiny,
však duchem s námi spojen zůstal’s věčně.
A teplo umění zas všechny hřálo,
když zřelo na výši své velké syny,
k nimž s chloubou lnulo srdce jeho vděčně.