Před mým rájem se mi zatmělo

Nejkrasší píseň vznikla na tvé hrudi,
když na rty tvé splynulo vyzvání —
však žel! že člověk ze snů vždy se budí,
a po dni krátkém zazní klekání.

I já se zbudil zpovědi tvé ze sna,
i mému dni klekání zaznělo;
pak přišla noc, tak trapná, temná, děsná,
a před mým rájem se mi zatmělo.