Ssál jsem medy ze přírody:
z blízka budila se ves,
tam zas šepotaly vody,
přede mnou se šeřil les.
Vůkol vše se radovalo,
v zpěvu pták se vzhůru nes',
vše se na mne usmívalo,
ze všad na mne zářil ples.
Slunce zář tu plala jasná,
vůkol všude pučel květ:
»Vlasti má, o jak jsi krásná,
krásnejší snad nezná svět!«
To jsem cítil tehdá vřele,
zrak můj počal svatě plát,
já si slíbil žití celé
drahé vlasti v oběť dát.