Klid v ulicích, juž krámy uzavřely,
jen v jednom náhodou tam v dáli svítí;
blíž přikročíš, tam rakví řad se třpytí
a vniká ostře v ulice šer ztmělý.
Sám k domovu jdu, chodec osamělý,
kol skladu rakví kmeta vidím jíti,
tvář jeho praví, jak je hořké žití,
na sdraném šatu vlas jeho se bělí.
Kol řady oken plají v světel moři,
kol stromků tam se dětí zástup kupí,
svých přání každý teď se dívá ke dnu.
Co as ten žebrák, jenž dnes hladem úpí,
si přeje na ulici ve svém hoři?
Zde snadno hádat — tam tu rakev jednu.