Na pozdním poli, po strništi,
jdu s puškou, hotov na ránu,
a přede mnou, jak na bojišti,
v prch lítá národ skřivanů.
Již lítnou bez zpěvu a hlasu,
nic pro radost, nic pro žaly —
tak vám vše do posledních klasů
až na to srdce požali!
A lítnou přede mnou jak v bázni,
že smrt k nim ze mne doletí —
ach, těchto strachů buďte prázdni,
vysloužilí vy poeti.
Za vámi já poslati ránu?
Radš ruku sežhu v plameni:
kdy čas odzvání pěvci hranu,
všakť luza najde kamení.