Mudrc žákům deklamoval:
„Pravdu nesu ze rumů
starých dob, na pergameně
uloženou z rozumu.
Pravda jen, co tuto psáno
a co z cifer vypočtem;
srdce mluva — lichá mluva,
v té se pravdy nedočtem.“
A tu vstoupí kvítko z pole,
jaro dech, máj v pohledu,
hlavu slunečnou a modrou,
ústa jako od medu.
Usmálo se, tázalo se:
„Co jest pravda? Pověz jen!“ —
Žáci hledí plní žasu,
mudrc celý pomaten.