V přírodě — CXLI.

By kvítka uměla mluvit,
což byl by hovorný svět!
A kvítka mluví tak ráda,
jen třeba též porozumět.

Ba kvítka jediný hovor:
jen kývne zelená snět,
tu hned i ptáčkové počnou,
pak v hovoru celičký svět.

Toť hovor líbezně sladký,
k nim tíhne duše mé klid:
to v kvítka se rozdrobí nebe
a jde si k nám pohovořit.