To ještě není přírodou,
když známe cos dle jmen a dat,
jdeť ona výš než s oblohou,
nad moře hlubší tisíckrát.
Jeť ona světů plodná slast,
zpěv mládí, vroucnost bez věku,
mateřsky-ženská touhy část,
až dojde těla v člověku.
Až lidských ňader chvělá báň,
ta blaha báň i s úrazem,
ji pohostila ve svou schráň
a stala se jí výrazem.
A není ona jenom list,
jenž v podzim prchá bezpočet,
neb kdo ji z prsou nezná číst,
ten v světě jí se nedočet’.