V tvou korunu, živote,
v tvůj smutek, ó ženo,
krvavé korále nasázím,
své bolesti věno.
V mém srdci z ran úrodných
ten rudý šperk vzpučel,
kmit věčnosti, jejž jste rozšlehly,
sen, příčina, účel
a tajemství bytí chví
v těch krystalech krve —
ať na vašem čele zaplanou,
mé oběti prvé!
Tvou slávu ať zpívají,
ó živote-ženo,
i bolestnou rozkoš bytostí,
co z vás jich narozeno.