Velkonoce, z mrtvých vstání,
slyšíš z dálky onen hlas?
Divné, čaromocné zvuky,
bílá blanka padá z ruky,
slzy na tu blanku zas.
Z mrtvých vstání —velkonoce,
doba přetajemných sil.
Země v ňadro sílu sbírá,
mně však bolest srdce svírá,
zvonů hlas v ně tesknost lil.
Ó, má vlasti, kdy svou silou
zmámíš svého hrobu stráž?
Kdy s nebeským ohněm v líci,
v ruce pravdy korouhvici,
povstaneš co Mesiáš?
(V Lumíru, 1873.)