Ejhle pavouk, šelma potměšilá,
Kterak pilně svoji síťku spřádá,
Vlákno k vláknu v celek chytrý skládá,
Jakby hrádek věku vzdorný zdila;
Třeba mnohá muška pošetilá
V osidle svá léta pohřbí mladá;
Předce laštovička, než se nadá,
Síť i šelmu dravou zahubila:
Tak i padouch na tom krásném světě
Osidla svá spřádá s pílí mnohou;
Mnozí vpadnou v síť tu bludnou nohou;
Ale osud, přijda dobou náhlou,
Zdrtí lotra, síť i širosáhlou;
Ctnosť pak skví se v nevadnoucím květě.