Chtěl jsem pěti králů českých trůny,
bratrů příchod, Vlastu s Libuší,
chtěl bič boží, kterak do kusí
střely klásti svoje učil Huny;
Tatry zlaté, Tokaj, ticho luny
prst se tentýž hráti pokouší,
ale klamné vždycky do uší
Mína jen a Mína znějí struny:
Slohem prostým bájky, květy, říše
psát se jmu, než péro svévolné
tahy jiné, jiné ruka píše;
Ani řeč má s vůlí kráčet neví,
a co v spolku lidi nevolné
srdce kryje, kvapný jazyk jeví.