Jítili mám světem nejšířejším?
mámli státi, čili seděti?
Jen chci cosi, než co věděti
nelze umem denně zmatenějším;
Host si kýsi hnízdo v nejtklivějším
stláti začal srdce poupěti,
bode, sladí: mám to trpěti?
či všem péčem výhost dáti zdejším?
Hned své slzy roním od žele,
hned jsou líce, oči veselé,
lkám a zase plesám v dobu krátkou;
Poshovte jen milí přátelé,
a vy mlčte tváře kyselé,
nechejte mi bolest tuto sladkou.