Stařeček s houslemi ondy
ze starých vyrudlých not
pomáhal v kostele hráti
rektoru na boží hod.
Se zrakem sklopeným, tiše
v zákoutí u pultu stál,
a bděle a vroucně a zbožně
z partesů četl a hrál.
Pohnut jsem na něho hleděl,
což mi hra bez varhan a zpěv!
Z ňader těch starcových houslí
lila se zvučící krev.
Obratněj’ vedli si druzí,
smyčec jich vždy jen se mih’
hráli — leč stařeček sivý
modlil se na strunách svých.