Ó kraji rozlehlý v šíř i dál,
pln lučin zelených a zlatých klasů,
co štěstí a blaha bych ti přál,
jak ležíš přede mnou v slunečném jasu.
Jak ležíš přede mnou klidný tak,
jako by žalu nebylo v tobě, —
každá ta chatka, kam stihne zrak,
jako by v kolébce dřímalo robě.
Jak by ji choval matčin klín,
tak sní tu v náruči doubrav a trávy
a nad ní nebes baldachýn
perutí holubí pne se tak smavý!
Můj rodný kraji, jak vidím tě snít,
klidný a velký, míle a míle,
slyším tvé srdce mohutné bít
k životu, práci v nezmarné síle!
Ty nebe čisté! — jak ten tvůj dech
ty dálky kolébá v něhu a těchu,
z moře své krásy skanout nech
mír a svit štěstí pod každou tu střechu!