Krůpěje rosy — Vyznání

Ať dělám co dělám, celý den,
pořád’s mně, můj milý, přítomen.
V klidu i práci srdce se ztrácí
a k tobě letí, k tobě jen.

Tak moje myšlenky zabíráš,
v srdce jak kostel je zavíráš,
ba ještě v spaní milou svou dlaní
znavené oči mé zastíráš.

Bože můj, milého rač mně dát!
Budem’ všem lidem to povídat,
budeme žíti, rádi se míti,
denně ti kleče děkovat!