Každá babka stará
vylízá ven z jara,
o berličku opírá se,
v mladé nebe zadívá se
bezzubá a chará.
Sedne na travičku,
mládne na sluníčku.
Lehké vrásky, husté stíny
jako drobné pavučiny
v jejím scvrklém líčku.
Tu skřivánek pěje,
tu sluníčko hřeje,
a na babku udivenou
mladou tváří rozjasněnou
celý svět se směje.
Ona vzpomíná si
na své mladé časy,
staré údy ohmatává,
chvějnou rukou rozčechrává
svoje bílé vlasy.