Na hrobech české slávy
kvet blín už dlouho dost, —
teď vzhůru, české hlavy,
je čas, by vavřín rost’!
Je čas, by vavřín zkvétal
z těch ušlapaných lad,
jak na skráň Žižka vplétal
jej kdys a Poděbrad!
Na hrobech české slávy
už natruchleno dost, —
je čas, by vstala z návy
ta stará rekovnost!
Kde věky zněly stesky
a meče trávil kaz,
ať jednou staročesky
to zahlaholí zas!
A kde to znělo hranou,
ať život omládá,
— a muž odpoví ranou,
kde rána dopadá.