Dobře dnes tu pod palmami hověti ve svitu luny
tělu prací zmořenému — po hodech spí strážce náš —
k nám si sedni, zpěvný druhu, sladkozvuké nalaď struny,
vyjev písní zlaté dumy, které v čele snivém tkáš!
Zpívej o květech a hvězdách!
Chválu dívčích zraků pěj!
Zazvoň žertu rolničkami!
Zvěstuj dávných věků děj!
Jinaké dnes písně táhnou duší mojí nebohou,
jako bouře jek a rachot mračící se oblohou;
daleka jich zdoba květů, krása děv a reků pych,
zubů skřipot, ston a vzdechy, řinkot pout je slyšet v nich.
Pouta zvuk nám hudba všední, ale přece pěj a huď;
jen hlas přitlum, panstvo spící, strážce s bičem neprobuď!