Šel jsem na pouť do Hronova,
matička mi řekla znova:
„Jen si pozor dej!
Až tam půjdeš přes tu loučku,
sáhni jenom po kloboučku,
ale nekoukej.“
Z háječku jsem v luka zahnul,
klobouček na oči stáhnul,
však jsem viděl přec:
u potoka, u rozcestí,
viděl jsem na louce kvésti
modrý kosatec.
Ba, že nebyl na potočí
kosatec, — to modré oči.
a já se jich ptal:
„Smím-li já vás utrhnouti?“
Řekly: „Tak!“ — A tak jsme k pouti
šli už spolu dál!