Květ porosen i každá řasa
se leskne novou svěžestí,
dech vánku s větví kapky střásá
a nové šumí pověsti.
I záře slunce z mraků šlehla
jak v přeletu a pospěchu,
a zlato své, jak v listí vběhla,
hned rozsypala po mechu.
Pavouk se vrací v svoje sítě,
ó jak ho ten déšť vyděsil,
neb místo mušek v bílé nitě
mu samé perly zavěsil.
Já cítím, stromů klenbou tmavou
když bleskne světla pramínek,
jak tajná ruka nad mou hlavou
tká závoj snů a vzpomínek!