Ty dítko tváří červánkových,
s tím v oku nebes blankytem,
čtu z tebe píseň zvuků nových
s nesmírně blahým pocitem.
Ach, snad mi z oka tvého zrůstá,
co nové pravdy stanoví,
a co nevědí naše ústa,
tvůj ret snad nám to dopoví.
Z tvých očí úsvitu mně svítá
jak příštích věků svědomí,
to teprv naše skutky sčítá
a každou pečeť odlomí.
Ba z tvého oka cos mi září,
jak všeobsáhlý božstva hled,
já pokleknul bych před tvou tváří
a modlitbám se učil hned.