Dí převor k bohu na modlitbách:
„Kam sáhají mé kláštery,
tak přírodu již zkrotili jsme,
že ručím za své pátery.
A žeť i sen jich jako křišťál:
až noc jim v sny jej rozvlní,
ó dej, co jim se bude zdáti,
ať zejtra se to vyplní.“
A dal to bůh. Tu zejtra ráno
mnich žádný nechce od cely,
máť každý ze sna ráj i Evu
a s Evou sladké pocely.
Tu v klášteře hned jako v nebi,
kde mnich, tam vidět anděla,
jen převor má jich celý harem,
tak růžových a do běla.
Jde k mnichům, každý: „Mea culpa!“
že líbal, zapřít nemoha,
však převor dává rozhřešení:
„Sny pocházejí od boha.“