Vystavěl kníže velký hrad,
dal do kněh, napsal do výsad:
„Co z naší krve pochází,
ať útulku zde nachází!“
Čas psal to jinak; tak to klad’,
že zvětral rod i jeho hrad;
a potom z krve prarůzné
čas svolává ty příbuzné.
Tak za hlásné do nadhradí
v roj černé kavky nasadí,
pak za podsudí k výčepu
dá potkáňata do sklepů.
V parádní síni, v jídelně
pavouci předou nádherně,
ze síně dvorních kaplanů
má netopýří dvoranu.
Pak v řims, na oken slepotu
si pozval mechů žebrotu
a netřesk v erbů pukliny —
tak knížecí jsou rodiny.