Ve kvítka hlavě zlatovlasé
jsem našel moudrost všelikou,
jak kapku rosy do průhledna,
za svaté knihy velikou.
Tak sladkou, že z ní včelka jarní
pel do všech úhlů rozváží,
tak vznešenou, že polní skřivan
až nebesa s ní proráží.
Tak dětinnou, že srdce staré
vždy dojde u ní omlady,
a pravdivou, že promění se
jen s všehomíra základy.
Tak výmluvnou, že mluva její
nad kejkle všecky, zázraky —
tak mluví bůh, ne zahalený
v keř ohnivý a v oblaky.