Ty krásný květe, růže záhy zvadlá,
zlomené poupě, zvadlé v jara čas!
Ty zářná perlo, žel, v stín záhy padlá,
bytosti krásná, již sklál smrti mráz!
Jak zelený by plod to se sněti
pad, sražen větrem dřív, než podletí.
Lkám pro tebe, ač důvod nemám ani,
neb nezanechals nic mi, zemřelý,
a přecs mi nechal víc zas než mé přání,
neb nic jsem nechtěl, drahý příteli.
Ó, ano, já jen odpuštění ždál,
a tys odkázal bol mi svůj a žal.