Mnohý jazyk, Znělky milé, laje
vám jak upýpavým hříšnicem,
že jste jeho útlým žvanicem
košík daly, k tanci s vámi maje;
Ale nač se, skřehlost oudů znaje,
starec k hebkým vtírá mladicem?
Aneb k sněžným blázen hranicem
béře roucho palčivého kraje?
Vy jste, kdo vás bez předsudku cení,
básně, kterým smysl nemizí,
při tom libých milovnice znění;
Buďtež tedy volné tomu zvuku,
který ku slavskému pobízí
plesu vaši Hesperidky ruku.