Nehýřil jsem, nelakotil, nepil,
hry mi záhy přišli v nemilost,
netěšila mne ta zdvořilost,
kterou jen zvyk do života štěpil;
Peněz blesk mne nikdy neoslepil,
chladným nechala mne zmužilost,
ale v bělohlavskou spanilost
veždy oči s podivem jsem vlepil:
Ještě ani neznal jsem co láska,
už se srdce v touhách rozlilo,
jestli sličná potkala mne Kráska;
Božství k jiným ve kři, hromu hlase,
knihách, snách neb metlách mluvilo
krvavých, a ke mně v ženské kráse.