Nejkrásnější nade všecky ctnosti
ctnost, jenž vlastní ctnosti ukrývá,
pohled, jehož krotkost stydlivá
jest jen zrádcem větší spanilosti;
Srdce, jen mu trůn dej všemožnosti,
ráje po vší zemi rozsívá,
rtíky, z nichž se zdravý ozývá
rozum v liboplynné výmluvnosti:
Ó, kde svítíš hvězdo utěšená?
jsili v skutku, drahý předměte!
čili jen sen marný zlatých časů?
Ó ne, žije! žije? libých hlasů
struny k chvále její zavzněte,
ejhle mně je, mně je zaslíbená!