Vyrostlo jich co máku na souvrati
a umourány jsou až pán Bůh brání!
— až otec přijde z díla po klekání,
chce matka s andílky ho uvítati.
I jsou v té vaně jako kapři zlatí —
až cely unaví se od šplíchání:
— a vlasy zrosené, jak pažit ranní,
tu andílkové stojí košilatí.
A slunce vpadá proudem ze zahrádky,
kde na kvetoucí jabloň pousmívá
se nejmladší; — květ po květu naň splývá.
A v oku zamyšlené mladé matky,
jak hledí tam, se tolik štěstí zračí! —
A v sazích popelí se košiláči.